Když jsme dříve mluvili o Hagii Sofii jako o názvu kostela, zvláště jsme zmínili její zobrazení v ruské ikonografii.
V Rusku má svatá Sofie tři hlavní ikonografické typy. Všechny se poprvé objevují v Novgorodu, jehož katedrála – nejstarší v Rusku, postavená mezi lety 1045 a 1050 – byla zasvěcena Hagii Sofii po byzantském vzoru.
První typ ukazuje Moudrost jako ohnivě okřídleného – огнекрылой – anděla sedícího na trůně, obklopeného Pannou Marií a Janem Křtitelem v přímluvě. Tito dva světci se obvykle objevují po stranách Pantokratora v podobné póze, což naznačuje, že toto zobrazení Moudrosti odpovídá v patristické tradici Kristu (1 Kor 1,24, "Kristus, Boží Moudrost"). Vidět to můžete na novgorodské katedrální ikoně ze 16. století nebo ještě dříve na ikoně z 15. století z moskevské Zvěstování, která je kopií dnes ztraceného novgorodského originálu. Maďarská badatelka Ágnes Kriza nedávno vydala vynikající monografii o tomto typu, * o níž se chystám napsat podrobněji.
Druhý typ vykládá Přísloví 9,1 ("Moudrost si vystavěla dům") jako vtělení Krista, přičemž „dům“ představuje Panna Maria. Nejznámějším raným příkladem tohoto typu je ikona z roku 1548 z Kirillovského monastýru v Jaroslavli (dnes v Ruském muzeu v Petrohradě), která inspirovala řadu variant až do konce 18. století.
Třetí a nejrozšířenější typ vznikl zbožným nedorozuměním: Hagia Sophia je tu zobrazena jako „svatá Sofie“ v doprovodu svých tří dcer Very, Naděždy a Ljubov, tedy Víry, Naděje a Lásky – které jako tzv. „božské ctnosti“ podle teologie skutečně vycházejí z Boží Moudrosti. Podle pravoslavné tradice žily a zemřely mučednickou smrtí ve 3. století v Římě. Jejich uctívání je poprvé doloženo v Římě v 6. století. Do římského martyrologia vstoupily v 16. století a později byly odstraněny jako historicky neověřitelné. Pravoslavná církev je však nadále ctí a slaví jejich svátek 30. září. Jejich nejstarší známé ruské zobrazení je novgorodská ikona ze 16. století, dnes v Tretjakovské galerii.
Tyto tři svaté dcery se od 17. století staly mimořádně oblíbeným motivem ruských vyobrazení. Jejich trojici najdeme v pozadí Čechovových Tří sester i jako jemné ozvěny v poezii stříbrného věku, u Bunina, Bloka či Achmatovové, stejně jako v socialistických hrách, například Arbuzovově Domě v Čerkizovu.
Jejich nejslavnější moderní ztvárnění jim ale vtiskl velký dědic poezie stříbrného věku, Okudžava, ve své písni Tři sestry. V ní, probuzen na nemocničním lůžku a bilancující život, zjišťuje, jak moc těmto třem ctnostem stále dluží.
Bulat Okudžava: Три сестры (Tři sestry, 1959)
|
Opusťte, prosím, modré závěsy.
Rád bych se trochu „rozšoupl“,
A pak říkám, bezmocně a něžně,
Podám své prázdné dlaně Lásce
Ať už tě hladily jakékoli ruce,
Ležím čistý, čistounký v proudění svítání, |
Prosím, stáhněte modré závěsy.
Krátkověký syn by rád něco zaplatil,
Pak říkám, bezmocně a něžně,
Vztáhnu prázdnou dlaň k Lásce
Ať už tě hladily jakékoli ruce,
Ležím čistý v proudu svítání, |
Add comment