Cestujeme z Kermánu směrem do Perského zálivu, do přístavu Bandar Abbas, přes vysoké, pusté hory poseté suchými kaluty. Na každém rohu se objevují kontrolní stanoviště: mladí milicionáři Basij v černých kožených bundách s nápisem POLICE nás zastavují, kontrolují autobus a zjišťují, kdo je uvnitř. S dospívající pýchou předvádějí své nové uniformy a autoritu, než nám dají pokyn pokračovat.
Benzínky u silnice byly přeměněny na improvizovaná hnízda s kulomety; ani se tam nemůžeme jít vyčůrat. Z útržku rozhovoru na jednom kontrolním stanovišti vyplývá, že někde v Kurdistánu možná demonstranti převzali kontrolu nad dvěma malými městy a vyhnali policii i síly Basij. To se zřejmě snaží zabránit zde. Nic nemůžeme ověřit: vláda zpomalila internet v celé zemi natolik, že i odeslání krátké textové zprávy je těžší než vytesat klínové písmo do kamene ve stylu krále Dareia.
Z přístavu Bandar-e Pol přejíždíme na ostrov Qeshm, protože jen tady jezdí trajekty, které mohou vzít autobusy na palubu. Osobní doprava většinou směřuje šedesát kilometrů dále na východ, mezi luxusnějšími přístavy Bandar Abbas a Qeshm; tam se vrátíme bez autobusu, protože z Bandar Abbas poletíme do Šírázu.
Bandar-e Pol je průmyslově vypadající přístav s rybářskými loděmi a ropnými tankery. Z Bandar Abbas sem většinou přijíždějí (domácí) turisté; tady jsou to hlavně místní a lístky jsou levnější. Právě zde vidíme poprvé ženskou masku zakrývající nos a rámující oči, boregheh, o které napíšu zvlášť.
Trajekty jsou vždy sledovány hejnem mořských racků, pravděpodobně v naději, že chytí ryby vyplašené ve vlnách. Místní je také krmí, házejí kousky chleba do vzduchu a tleskají nejšikovnějším lovcům.
Dorazíme do přístavu Laft na ostrově krátce před soumrakem. Perfektní načasování: sledovat západ slunce nad mořem z kopce nad vesnicí je místní rituál. Lidé už sedí na schodech uspořádaných jako v řeckém divadle — slouží témuž účelu: zažít epifanii přírody. Vedle schodů byly instalovány dveře otevírající se do prázdna jako romantické rámečky pro fotografie.
Ale v Laftu to není západ slunce, kdo ukradne show – jsou to větrné věže, které přirozeně dotvářejí atmosféru západních fotografií. Vesnice si zachovala více než 150 větrných věží: slouží jako přirozené pasivní chlazení pro domy a každá je zdobena jinak. Proto se město nazývá بندر بادگیرها bandar-e bâdgirhâ, „Přístav větrných věží“.
Je nízký příliv, což zde na mělčině znamená, že voda ustupuje daleko a zanechává široké plochy bahna, kde se staré rybářské lodě kývají ze strany na stranu. Nebe se červeně třpytí nad pobřežními mangrovami a vzdáleným, sotva viditelným ománským pobřežím na druhé straně Perského zálivu.
Chci poslat tuto fotku domů, ale nejde to. S blížící se vlnou protestů byla v celém Íránu odpojena internetová síť a dokud jsme zde, nevrátí se.
Add comment