Když večer přijíždíme do Tirany a míjíme budovu po dálnici, její zakřivené betonové stěny připomínající kapli v Ronchampu a kříž, který se jemně rýsuje na fasádě, mě přimějí pomyslet, že by to mohl být moderní kostel. A jak originální tvar! Druhý den ráno, než se vydáme dál do Beratu, odbočíme k němu a zastavíme se před ním.
Teď už vidíme – a mapa to potvrzuje –, že to není kostel, ale nemocnice, přesněji řečeno veterinární nemocnice. Ale její tvar je stále výjimečně originální. Konkávní betonové stěny budovu neuzavírají, spíše jen naznačují její obrys, jako plachty obklopující loď. Mezi těmito „plachtami“ tu a tam vykukuje samotné tělo lodi: rovné římsy nepravidelných linií, velké skleněné stěny a „paluba“, z níž se dívají malé granátovníky a olivovníky.
Z paluby nás pozoruje i jeden námořník – smějící se lékař v černém, který se nás, když nás vidí fotografovat, zeptá, jestli nechceme vystoupat na střešní terasu. No jasně, že chceme. Seběhne dolů, vezme nás přes recepci, podél betonových chodeb zakrytých nepravidelnými kruhovými tvary, a zavede nás do patra.
Obě střešní terasy vymezují stejné konkávní „plachty“, které je obklopují, pokračují v podobě vyvýšených záhonů a propojují je s okolní krajinou. Teď je jasné, že beton nebyl samoúčelnou volbou – naopak, dokonale ladí s okolními budovami. Jsme v jedné z nejelegantnějších čtvrtí Tirany, kde se mezi jemně zvlněnými kopci zvedají moderní obytné komplexy. Několik renomovaných mezinárodních architektonických studií zde postavilo výrazné budovy. A tato nemocnice mezi ně skvěle zapadá, a přitom se svými křivkami od všech liší, jako obrovská socha Henryho Moorea zasazená do prostoru.
„Muselo to být opravdu působivé,“ říká náš průvodce Emre Aslan, alias Imre Oroszlán, který přijel z Ankary do Tirany, aby spolu se třemi albánskými veterináři založil tuto nemocnici. „V Albánii se bez kontaktů nic nedá zařídit. My jsme žádné kontakty neměli, takže získat povolení pro klasickou nemocnici by bylo marné. Ale dnes, pokud něco prezentujete jako umění, město to schválí. A přesně to se stalo.“
Návrh vytvořilo švýcarské studio Davide Macullo. Stojí za to podívat se na jejich stránky, protože ukazují nemocnici na mnohem krásnějších fotografiích, než jsem stihl pořídit během krátké návštěvy, kdy jsem musel dávat pozor na lékaře a vyhýbat se spoluúčastníkům rozptýleným po prostoru.
Emre se osobně podílel na návrhu, konzultoval s architektem a hodnotil plány. „Původně měla budova vypadat úplně jinak, byla by plná oken,“ ukazuje na svém mobilu. „Jako velký kus ementálu. Tak jsem Davide požádal, aby ta okna vynechal.“ Tak vznikla současná masivní, hradební budova, jejíž brutalismus překvapivě zapadá do architektonické tradice nedávné Albánie. Kulaté tvary ale brutalismus zjemňují, připomínají organický modernismus Alvara Aalta, zakřivené betonové stavby Oscara Niemeyera či pozdní práce Le Corbusiera, jako kaple v Ronchampu.
„Když jsme kolem projížděli ve tmě, myslel jsem si, že je to kostel,“ říkám. „Blízko tady staví moderní kostel,“ odpovídá, „ale náš je mnohem krásnější. Je takový…“ hledá přirovnání, „…nemocniční.“ „Mohli bychom si vyměnit, aby každý měl budovu vhodnou pro svou funkci,“ navrhuji. „Ne, mně se líbí tahle. A také sloužíme Bohu, jen jinak – léčením Jeho stvoření.“
Ukazuje se, že nejen budova je originální, ale že nemocnice je nejlepší veterinární zařízení v celé Albánii. „Jsme jediní, kdo se například věnuje veterinární stomatologii, jsem jediný specialista v celé zemi. U koček je problém, že žijí na granulích a nemlátí dostatečně zuby, takže jim chřadnou. Takže jim dokonce vyrábíme i zubní protézy.“ Představuji si kočku, jak večer před spaním vyjme protézu a dá ji do malého pohárku s vodou na noční stolek, ale ukazuje, že jsou fixované. „Museli jsme operovat mozek velkého psa a turecký specialista, který přijel, měl možnost použít místní nemocniční sál. Ale podíval se a vybral náš, řekl, že je mnohem lepší.“
Vypráví, že budova už získala několik ocenění, byla představena v odborných časopisech a často sem přijíždějí fotografovat. „V tomto sídlišti,“ ukazuje, „zpočátku se obyvatelé stavěli proti stavbě veterinární nemocnice vedle jejich domů a snažili se to všemožně zabránit. Ale od otevření v roce 2024 vidí, jak je slavná, a jsou na ni hrdí. Zvyšuje hodnotu celého okolí, a tedy i jejich bytů.“
Add comment