„Můj dědeček prošel z Budy do Pešti, do ulice Falk Miksa, navštívit svou sestru Kamillu, která tam bydlela se svou dcerou Klárikou – její tři synové již byli odvedeni na nucené práce – v domě se žlutou hvězdou. Jakmile vstoupil, usedli ke hře na čtyři ruce. Bylo to skutečně typické pro rodinu, že si kdokoliv mohl kdykoliv sednout s kýmkoliv hrát na čtyři ruce. Hráli operety, árie, ale i vážnější žánry. A čas rychle utíkal a už bylo po páté odpoledne, po době, kdy Žid mohl vyjít na ulici. „No tak, co by se mohlo pokazit?“, řekl můj dědeček, „starého Žida přece nebudou hlídat!“ Ale nestalo se to tak. Koncem listopadu, právě když vyšel, v tenkém kabátě, v botách s dírami, byl pěšky odveden do Deutschkreuz v Rakousku.“
Dvojdům v ulici Keleti Károly 29–31 byl navržen v roce 1909 největším architektonickým duem maďarské secese, Marcellem Komorem a Dezső Jakabem. Dvě křídla směrem do ulice byla navržena jako bytové domy a dům výš, na konci zahrady, pro jejich rodiny. „Aby jejich legendární spolupráce nebyla ničím narušena, vše bylo jasně odděleno,“ vzpomíná vnuk Marcella Komora, Tamás Székely, sám inženýr. „Vlevo byl Komorův bytový dům, vpravo Jakabův. V horním domě, vlevo Komorův byt, vpravo Jakabův, se samostatnými vchody, samostatnými schodišti. Jen kanceláře Komor a Jakab v prvním patře byly spojeny jedinými dveřmi. Před ulicí stála kdysi obrovská vyřezávaná brána s dvěma malými dveřmi: Komorovy vlevo a Jakabovy vpravo. A my vždy vstupovali a odcházeli Komorovými dveřmi, a rodina Jakab vždy Jakabovými dveřmi, a nepamatuji se na žádný případ, kdy by to bylo jinak.“
Jedinou výjimkou je fotografie, pravděpodobně pořízená krátce po stavbě domu. Na této fotografii sedí Marcell Komor na pravé straně domu, na lavičce Jakab, se svou dcerou Annou.
„Pouze levá část budovy, Komorův dům, byla prohlášena domem se žlutou hvězdou, Jakabův dům ne. Do domu se nastěhovalo mnoho lidí, známí i cizinci. Můj dědeček tam zůstal, čelil situaci s důstojností a klidem.“
Komorův dům byl na konci ledna 1945 zasažen bombou, jen dva týdny před koncem obléhání Budapešti. Horní část, byt rodiny Komorových, byla zcela zničena požárem. Ale dům byl vypleněn dávno předtím.
„Dne 19. března 1944 přišli do domu Komor-Jakab někteří němečtí důstojníci, který byl samozřejmě plný cenností, starožitností, soch a obrazů.
V roce 1944 Dezső Jakab již nežil, Marcell Komor byl stále naživu.
Jakabova vdova, Irén Schreiber, * vpustila velmi zdvořilé a elegantní důstojníky, kteří toho rána překročili maďarskou hranici.
Starší paní neměla pochybnosti o účelu návštěvy důstojníků, okamžitě jim nabídla prohlídku bytu a seznam cenností.
Vojáci to však zdvořile odmítli s tím, že mají toho dne ještě mnoho dalších míst na návštěvu. Vytáhli jen papír s přesným a podrobným seznamem všech cenností v domě, až po poslední malý fotorámeček. Na konci seznamu pár řádků oznamovalo, že Německá národní banka vše zaplatí po skončení války. „Podepište zde, prosím,“ řekli schneidig vojáci, kteří, když splnili svůj úkol v Komorově bytě, odešli.“
Iván Bächer: „Komorok. Egy pesti polgárcsalád históriájából“
(Komorové. Z dějin středostavovské rodiny v Budapešti),
Budapesti Negyed 1996/4
„Tehdy jsem nebyl doma. Bylo mi osmnáct a sloužil jsem vlasti daleko odsud. Teprve po návratu domů jsem se dozvěděl, co se stalo. Zeptal jsem se jednoho dědečkova kolegy, architekta, který byl s ním odvezen až do Deutschkreuz, i když se mu podařilo dostat domů. Ptám se ho, jak zemřel můj dědeček. Nechtěl o tom vůbec mluvit. Až po dlouhé době řekl, že to bylo hrozné, opravdu hrozné. Více jsem se nedozvěděl.“
Brahms: 5. maďarský tanec pro klavír na čtyři ruce. Mirka Lachowska a Edgar Wiersocki, 2008
Add comment