Stojí tam, na hlavním náměstí starého města, u brány radnice, před kostelem svatého Michaela, u středověké prádelny, v etruském muzeu a na klášterním dvoře obrazárny. Muži, ženy a koně. Vypadají jako groteskní postavy Lászla Rébera – tak bezbranní, a přesto ochraňující, jako by to byli andělé, nebo snad géniové zapomenuté etruské mytologie, opotřebované a neosobní postavy z malých sarkofágů v etruském muzeu. Jejich tvary také připomínají etruské sošky – ne štíhlost Večerního stínu, to jistě ne – ale tu pevnost, celistvost a podstatnou jednotu s kameny města, které znovu oživují… nebo tam možná byli vždy. Keramické a bronzové sochy Paola Staccioliho znovu oživují ztracenou minulost na náměstích Volterry a v časových kapslích jejích muzeí.
Add comment