Kostel Elmalı („kaple č. 19“), pojmenovaný podle jabloně, která kdysi stála před ním, dnes bohužel není přístupný, ačkoli má nádherný cyklus fresek. Dalším kostelem ve skanzenu v Göreme je proto kaple svaté Barbory („č. 20“), vytesaná do druhé strany téže skály.
Kaple má čtvercový půdorys, který dvě sloupy rozdělují na dvě lodě orientované sever–jih. Ty jsou, stejně jako v právě navštívené kapli svatého Basila, příčné: tři apsidy se tedy nenacházejí na konci lodí, ale otevírají se k nim kolmo na východní straně.
První příčná loď, do níž vstupujeme z jižní strany, je uprostřed završena větší kupolí; druhá podélná loď před třemi apsidami je naopak zaklenuta třemi menšími kupolemi.
Malovaná výzdoba se skládá především z červených lineárních ornamentů; na interaktivním půdorysu výše jsem je označil červenými body. Na vnitřních hranách oblouků se objevují cikcakové a šachovnicové vzory, medailony s kříži a kosočtverci, zatímco na valených klenbách prvního transeptu jsou čtvercové sítě. Uprostřed čtyř kupolí je vždy kříž a pod nimi dokola vystupují stylizované římské vojenské praporce (labara), jako by hlásaly slávu Svatého kříže – symbol zcela srozumitelný v tehdejším militarizovaném světě Kappadokie. Labara se objevují také na severní a jižní uzavírací stěně vnitřního transeptu i nad vstupem. V lunetě pravé apsidy jsou tři výrazné kříže, přičemž prostřední je zvlášť zdobený; zřejmě odkazují na tři kříže na Golgotě, podobně jako tři kříže v půlkruhovém výklenku na stěně svatého Jiří v právě navštívené kapli svatého Basila.
Podle výzkumu vznikla tato výzdoba ve druhém období kappadockého malířství (7.–9. století), v době obrazoborectví, kdy se místo figurálních obrazů dávala přednost lineární geometrické ornamentice a jediným povoleným motivem byl kříž. Figurální fresky v kapli pravděpodobně vznikly až později, po vítězství úcty k ikonám v 9. století.
Když vstoupíme do prvního transeptu, přímo naproti na severní stěně uvidíme nejdůležitější freskový celek kaple. Dole jsou zobrazeni jezdečtí svatí Theodor a Jiří, v podobě obvyklé v Gruzii a Kappadokii, obráceni proti sobě. Mezi hlavami obou koní je řecký donátorský nápis: „Pane, pomoz svému služebníku, knězi Phalibonovi.“ Vpravo, pod vlajícím červeným pláštěm svatého Jiří, je další nápis: „Pane, pomoz svému služebníku Leonu Marulinesovi.“
Nad dvěma jezdci, v řadách oddělených cikcak vzorem, se nachází patrně nejzáhadnější a nejodlišnější motiv celého komplexu kostelů v Göreme. Ve spodní řadě, uprostřed, mezi dvěma kříži, stojí stvoření podobné broukovi, s ocasem, lidskýma nohama a zdviženýma rukama. V horní řadě, napravo, kam se tvor otáčí, kohout zobá květinu. Napravo od stvoření, nad křížem, je nápis: „Sejdi dolů, Otče, sejdi dolů, nech mě uchopit tvou duši.“ Někteří badatelé považují toto stvoření za symbol Satana – zde byl ďábel namalován na stěně, ale okamžitě neutralizován dvěma ochrannými kříži. Nad ním kohout představuje mnicha, který chválí Pána od úsvitu (jeho cela bývá obvykle v horním patře jeskynního kláštera), a tvor se ho snaží „ošálit“ svým svůdným textem. Není známo, zda mnich nechal scénu vytvořit jako památku na vlastní pokušení, podobně jako Hodegetria Madony v kapli sv. Bazila, nebo zda je součástí centrálního programu jako vizuální parafráze 1. Petrova 8–10: „Buďte střízliví a bdělí. Váš nepřítel, ďábel, se potuluje jako řvoucí lev a hledá, koho pohltit. Odolávejte mu pevně ve víře… a Bůh veškeré milosti vás po krátkém utrpení učiní dokonalými, posílí, upevní a postaví na pevný základ.“
Na západní stěně první lodi, nalevo od dvou jezdců, stojí dvě svaté ženy. Vpravo Nikopoia, Matka Boží; vlevo neznámá – jméno pod nápisem „ΑΓΙΑ“, tedy „Svatá…“, zmizelo. Konstantinopolská ikonografie vítězné Matky Boží, známá od 5. století, rovněž odkazuje na vojenské pozadí. Panna sedí na trůnu, drží Dítě Ježíše na klíně oběma rukama, téměř jako by jej předváděla.
Na stěně vlevo od dvou svatých žen, která se ohýbá v pravém úhlu a vrací se na sever, stojí třetí svatá – mučednice Barbara, patronka stavitelů, horníků a kovářů. Tato kaple nese její jméno, i když není jisté, zda jí byla původně zasvěcena.
Nakonec, ze tří apsid, trůní Kristus Pantokrator ve střední apsidě, pokrývajíc celý její stěnu, s pravou rukou vztyčenou k požehnání a v levé ruce drží knihu s křížovou pokličkou.
Add comment