Tento vázu jsem vyfotil v Národním etruském muzeu ve Ville Giulia v Římě. Podle nápisu jde o hydrii ceretanu, tedy vodní džbán z Caere, pocházející z etruské nekropole v Cerveteri, který vytvořil takzvaný „Malíř Busirida“ kolem let 530–520 př. n. l.
Caerská hydrie představuje zvláštní typ etruské keramiky: v Caere a jeho okolí bylo nalezeno asi čtyřicet kusů, všechny stejného tvaru. Jsou vyrobeny v černofigurové technice, která pochází z Korintu z přelomu 7. a 6. století př. n. l. — ryté obrysy v červené hlíně se vyplňovaly černou (někdy i jinou) barvou. Na rozdíl od mladší červenofigurové techniky, vzniklé o sto let později, kde postavy zůstávaly v původní barvě hlíny a černý byl pouze podklad, jsou caerské hydrie mnohem pestřejší a jejich výjevy mnohem živější a dynamičtější.
Podle monografie Jaapa Hemelrijka z roku 1984 byla caerská dílna založena kolem roku 530 př. n. l. dvěma řeckými mistry pocházejícími z Iónie, které nazývá „Malíř Busirida“ a „Malíř Orla“. Jejich iónský původ dokládá nejen styl, ale i písmena iónské abecedy, která se objevují na některých vázách. Dílna fungovala přibližně do let 510–500 př. n. l., poté mizí beze stopy.
Na této váze levhart a lev útočí na mulu, kterou se její pánové snaží bránit. Jeden z nich chytí lva za ocas, ten se překvapeně ohlíží nad takovou odvahu. Ještě zajímavější je, že ikonografie útoku — levhart se zakusuje zepředu do hrudi muly a lev na ni skáče zezadu — přesně odpovídá ikonografii tygra a lva, kteří napadají koně před berlínským Altes Museum, jak jsem psal zde.
Už v berlínském příspěvku jsem ukazoval antické výjevy s koordinovanými útoky velkých koček, ale teď se zdá, že za tímto motivem stála přesně vymezená ikonografie, kterou musel znát i berlínský sochař August Kiss. Kde ji asi mohl vidět?
Add comment