Osmý kostel v Göreme, zasvěcený svaté Kateřině, je zdoben ikonickými freskami z 11. století, uspořádanými téměř jako patchwork: Pantokrator, Mandylion, archandělé a vojenští svatí – včetně svatého Jiří na koni – a také samotná patronka, svatá Kateřina. Stejně jako kaple Elmalı je však tento kostel trvale uzavřen pro veřejnost; vidět jsou pouze tři vyřezávané kříže v kruzích nad vstupními dveřmi.
Dokud tedy nemáme možnost vidět jej osobně, přejdeme k devátému kostelu: kostelu Çarıklı (Sandál).
Kostel Sandál získal svůj název podle dvou stop vyrytých do země pod freskou Nanebevstoupení Krista. Podle odborné literatury byl však původně zasvěcen svatému Kříži. Měl dvě patra, z nichž se v původním stavu dochovalo pouze horní. Byl zde také prostorný nartex, podobně jako u kostela Karanlık, zdobený kříži z tzv. „lineární éry“, ale i ten se zhroutil: dnes vede do horní části kostela kovové schodiště.
Stejně jako ostatní „čtyřsloupové“ kostely – Elmalı, Karanlık a kostel v Çavuşinu – je i tento celý pokryt freskami, pravděpodobně od stejné konstantinopolské dílny, která malovala i ostatní tři, rovněž uprostřed 11. století.
Ikonografie freskových cyklů v Göreme představuje přechod od raně křesťanských cyklů —které zobrazovaly scény z Kristova života v dlouhých chronologických řadách— k pozdějším cyklům v kostelech, které zdůrazňují dvanáct hlavních svátků. V kostele Çarıklı je zobrazeno dvanáct scén z Kristova života —ostatní čtyřsloupové kostely jich mají více, ale tento je nejmenší, takže sem se vešlo jen tolik—, přesto, stejně jako v ostatních, chybí čtyři z hlavních svátků: Zvěstování, Představení v chrámu, Letnice a Usnutí Bohorodičky.
V kopuli je busta Pantokratora obklopena na tamburu pěti archanděly a menším Kristem-Emmanuelem, rozmístěnými v šesti medailonech, se čtyřmi evangelisty zobrazenými na pendentivech.
V sanktuáriu nahoře je vidět Deesis, tedy Pantokrator na trůnu, prosící o milostný soud od Marie a Jana Křtitele. Pod ním, kolem arkády, je zobrazeno šest otců církve: uprostřed Jan Zlatouústý, po pravici a levici Basileios a Mikuláš; vlevo teologický sv. Řehoř a sv. Blažej, vpravo sv. Hypatius.
Na čelním oblouku hlavní apsidy: Vzkříšení Lazara a Nesení kříže.
V obou bočních apsidách: Bohorodička s Dítětem a polopostava archanděla Michaela. V jejich čelních lunetách: Abrahamovo pohostinství tří andělů —zdůrazněno zde v eucharistické typologii, jako v San Vitale v Ravenně— a ženy u hrobu. V poslední znovu vidíme srolovanou plachtu v komprimované podobě, jako v kostele Karanlık, což naznačuje, že oba kaple malovala stejná dílna.
Naproti, na západní straně nahoře: Narození Ježíše, v oblouku Uctívání Tří králů a Proměnění Páně.
Pod Narozením jsou zobrazeni dárci kostela, kteří podle nápisů patřili k rodině Melissenosů. Byli především vojenskými vůdci a podporovateli císařské rodiny Phokas. Z rodu Phokas pocházel císař Nikefor Fokas, který přišel do Kappadokie v polovině 10. století, aby vojenskou kampaní očistil pohraniční oblast od Arabů. Při této příležitosti nechal postavit a vyzdobit kostel sv. Jana v Çavuşinu, který posloužil jako vzor pro další malované kostely. Freska dárců nese jména Theognost, Leo a Michael Melissenos. Mezi nimi stojí větší postava s aureolou, držící Sv. Kříž, s nápisem „Timios Stavros“.
Na jižní zdi nese jezdec s aureolou také Sv. Kříž, vedle kterého je opět nápis „Timios Stavros“. Podle odborné literatury fakt, že nápis je na kříži a ne na nositeli, naznačuje, že stojící a jedoucí nositel kříže je tatáž osoba, která na zakázku Melissenosů přinesla sem kus Sv. Kříže.
Vlevo od scény Narození a dárců se z jižní zdi vine Nanebevstoupení Ježíše. Při vstupu do kaple vidíme tuto fresku jako první (vchod je ze severní strany) a je nejbohatěji propracovaná.
Pod Nanebevstoupením: Panna Maria mezi dvěma archanděly, po stranách císař Konstantin a sv. Helena se Sv. Křížem.
Na zdi blíže apsidě nahoře Seslání do pekel, pod ním již zmíněný jezdec s křížem.
Na severní zdi kolem vchodu: Ukřižování, nad ním v oblouku Vjezd do Jeruzaléma a zrada Jidáše.
Na zdi blíže apsidě Křest Krista. Vidět jsou jen andělé držící ručníky, protože do lunety byla vyvrtána okna. Pod nimi sv. Barbora a sv. Eudochia.
Kostel je mnohem menší než kaple Karanlık, takže cyklus obsahuje méně fresek. Scény ze života Ježíše, které už byly zdůrazněny v Karanlık, se zde snižují na dvanáct, i když to ještě nejsou ty dvanáct scén, které se objeví ve svátečním pořadí pravoslavných kostelů. Je však jasné, že stejná dílna je provedla ve stejném stylu a se stejnými ikonograficko-kompozičními řešeními, přičemž kladla zvláštní důraz na velkou relikvii dárců, scénu Sv. Kříže.
|
☞ Následující kostel |
Add comment