V Benátkách se po boku farního kostela San Cassiano otevírá malé náměstí, z něhož most Ponte de la Chiesa vede do protější Calle dei Morti, která získala své jméno podle někdejšího farního hřbitova. Na začátku schodiště mostu stojí mramorový nárožní sloup jediného domu na náměstí, jehož hlavice nese číslo domu přidělené roku 1854. Nápisu vyrytého pod hlavicí si však všimne jen ten, kdo přijde dostatečně blízko, aby rozeznal písmena mělce vyrytá do kamene.
Horní, větší část nápisu byla vytesána zkušenou rukou pravidelnými kapitálami:
1686 A DÌ 18 ZUGNO BVDA FV ASEDIATA ET A DÌ 2 SETTEMBRE FV PRESA
Dne 18. června 1686 byla Buda obležena a 2. září dobyta.
Pod tím bylo spíše rukopisnou kaligrafií vyryto ještě jedno datum:
1686 A DI 27 LV
27. července 1686
Nevíme, kdo považoval za natolik důležité zaznamenat data znovudobytí Budína z rukou Osmanů. Víme však, že nebyl jediný.
Příběh osvobození Budína, dobytého sultánem Sulejmanem 29. srpna 1541, začíná v září 1683, kdy vojska Svaté říše římské a Polska osvobodila Vídeň od osmanského obléhání. O měsíc později dobyla zpět také Párkány a Ostřihom. V euforii z vítězství založili Habsburkové, Polsko a Benátky z podnětu papeže Inocence XI. Svatou ligu, jejímž cílem bylo osvobodit další území obsazená Osmany. Vojska Ligy oblehla Budín již roku 1684, tehdy však neúspěšně. Po dlouhých přípravách se vrátila roku 1686 a po tříměsíčním obléhání za cenu těžkých ztrát město nakonec 2. září dobyla – téměř přesně po 145 letech osmanské nadvlády.
Gyula Benczúr: Znovudobytí Budínského hradu, 1896. Karel Lotrinský, vjíždějící Vídeňskou bránou, hledí na tělo osmanského velitele pevnosti Abdurrahmána Abdiho Arnauta, jehož pomník dnes stojí hned za branou.
Památník tureckého velitele Budína stojí na místě, kde padl 2. září 1686 při obraně pevnosti. Pomník byl roku 1932 vztyčen potomky Györgye Szabóa, který zde také padl, téhož dne, během obléhání města. Nápis na pomníku je v maďarštině, osmanské turečtině a moderní turečtině: „Poslední budínský správce za 145 let osmanské nadvlády, Abdurrahmán Abdi Arnaut paša, padl poblíž tohoto místa odpoledne druhého dne pozdního léta roku 1686 ve věku 70 let. Byl to statečný protivník; pokoj jeho duši.“
Smrt paši připomíná také naivně laděná keramika Margit Kovács z roku 1977 u Vídeňské brány na začátku ulice Ostrom. Zajímavostí je, že v pozadí – patrně pod vlivem *Hvězd Egeru* – neútočí na hrad křesťané, ale Turci.
Dobytí Budína bylo po celé Evropě oslavováno ohňostroji, zvoněním a mšemi. Zvláště to platilo pro Benátky, které jako námořní spojenec Svaté ligy ve stejné době osvobozovaly Peloponés od osmanské nadvlády, jak budu brzy popisovat. V této euforii vznikl i nápis u San Cassiana. K čemu odkazuje datum 27. července pod ním, není známo. Téhož dne podnikl János Esterházy velký útok na pevnost, ale jen s částečným úspěchem – je nepravděpodobné, že by na to nápis odkazoval.
Ohňostroj na Velkém náměstí v Bruselu k oslavě dobytí Budína
Mezi slavícími městy byla i Brusel, kde kromě ohňostrojů několik hostinců přijalo jméno Buda. Kolem odlehlého hostince Buda severně od města vznikla v 19. století malá vesnice, která byla s rozvojem železničního uzlu v nedalekém Harenu začleněna do Velkého Bruselu jako průmyslová čtvrť.
Della Bosiers Fleur de Buda (1971), píseň o bruselské průmyslové čtvrti Buda
Další maďarskou historickou událostí, která pohnula srdcem celé Evropy, byla revoluce roku 1956, po níž byly opět pojmenovávány náměstí a ulice. Brusel už měl svou Budu, a tak bylo zavedeno jen to, že autobus z budovy Evropského parlamentu do Budy dostal číslo 56.
Po revoluci roku 1956 přijala Itálie také desítky tisíc maďarských uprchlíků a v několika městech byly pojmenovány ulice a náměstí po maďarských mučednících.
Příklad z Capri (copyright by ribizlifőzelék)
Nebo v sicilském městečku Piazza Armerina. Dne 23. října jsme zde mohli důstojně připomenout výročí.
Add comment