Na hřbitově kostela sv. Bartoloměje ve Vyšším Brodě, založeného roku 1259, stojí neobvyklý hrob: jednoduchý betonový pomník s červenou hvězdou a zlatým srpem a kladivem, pod nímž je pozlacený nápis: I. S. Kutčerenko, ruský hrdina.
Příběh sovětského poručíka Ivana Stěpanoviče Kučerěnka, narozeného podle sovětských vojenských záznamů v roce 1913 nebo 1914, byl rekonstruován českou organizací Spolek pro vojenská pietní místa, která se zabývá výzkumem vojenských památných míst.
Pravděpodobně byl zajat Němci na východní frontě někdy v roce 1941 nebo 1942. Bylo mu přiděleno zajatecké číslo 4889-XIII D, což znamená, že byl registrován ve Stalagu XIII (Norimberk-Langwasser), který spadal pod Wehrkreis XIII. Tábor byl vybudován na Reichsparteitagsgelände, místě sjezdů nacistické strany. Původně vznikl jako internační tábor, od roku 1939 však sloužil jako tábor pro polské a francouzské válečné zajatce. Po napadení Sovětského svazu sem byli přiváženi i první sovětští zajatci, s nimiž bylo zacházeno mimořádně brutálně; jejich denní příděl tvořilo pouhých 300 gramů chleba a 250 gramů brambor. V době svého vrcholu zahrnoval komplex Stalagu XIII přibližně 150 000 zajatců.
Polští váleční zajatci stavějí plot z ostnatého drátu v Stalagu XIII.
Pracovně schopní zajatci byli zařazováni do externích pracovních oddílů. Tak byl Kučerěnko převezen do okupovaných Čech na nucené práce. Na jaře 1944 uprchl a vydal se na východ v naději, že se dostane k postupujícím sovětským jednotkám. Na okraji lesa poblíž německé vesnice Lahrenbecher (česky Mlýnec) jej spatřila služebná místního vedoucího nacistické strany, která ihned informovala svého zaměstnavatele. Ten následně upozornil Fritze Haidera, syna sousední rodiny, který byl právě na dovolené z fronty. Haider uprchlého zajatce vypátral a zastřelil. Německá vojenská jednotka převezla zraněného k doktoru Dutschekovi do Vyššího Brodu, ale nebylo již možné jej zachránit. Byl pohřben na místním hřbitově 19. června 1944.
(S odstupem času a s ohledem na osudy mnoha sovětských válečných zajatců, kteří se živí vrátili do vlasti, jej možná tato rychlá smrt uchránila ještě horšího konce. Bývalí zajatci byli často považováni za politicky nespolehlivé kvůli zkušenosti s pobytem u nepřítele a byli posíláni do gulagů, kde mnozí po letech věznění a nucených prací zahynuli.)
Fritz Haider se vrátil z války na jaře 1945 a ukryl se v nedaleké rakouské obci Althut. Zde byl zatčen českou vojenskou jednotkou a převezen do Českých Budějovic, kde byl spolu s mnoha dalšími českými Němci nasazen na odklízecí práce. Jeho další osud není znám. V archivech místních lidových soudů, zřízených až na podzim 1945, o něm neexistuje žádný záznam. Je tedy velmi pravděpodobné, že byl popraven ještě před zahájením jakéhokoli formálního řízení.
Protože byl Kucherenko zastřelen na okraji Lahrenbecheru/Mlýnce, považovala postupující Rudá armáda a nově ustavená česká revoluční garda všech 87 obyvatel vesnice za kolektivně vinné a zacházela s nimi mimořádně brutálně. Mnozí byli zabiti nebo odesláni na nucené práce během první, svévolné fáze odsunu sudetských Němců, známé v češtině jako divoký odsun. Přeživší byli v lednu 1946 shromážděni na základě Benešových dekretů a odvezeni do sběrného tábora v Kaplici, odkud byli deportováni do americké okupační zóny v Bavorsku. Domy vesnice a mlýn (na který odkazuje i český název Mlýnec) byly v 50. letech srovnány se zemí buldozery. Dnes je Mlýnec neobydleným katastrálním územím v rámci obce Vyšší Brod.
Lahrenbecher/Mlýnec na fotografii pořízené před rokem 1928. V popředí stojí dům Woisetschläger, známý také jako „Pekel“. Dále vlevo v pozadí se nachází Jagerhof, kde žila rodina Johanna Haidera, včetně Fritze Haidera. Vedle stojí dům Lembauera, který byl v letech 1938–1945 místním vedoucím NSDAP. Bílá budova vpravo dole je mlýn, domov rodiny Hable. Malá bílá kaple stojí uprostřed vesnice. Obrázek ze сайта Zaniklé obce.
Vesnice na Prvním rakouském vojenském mapování (1764–1768).
Vesnice a její okolí na Prvním rakouském vojenském mapování (nahoře) a dnes na OpenStreetMap (dole). Z dvaceti vesnic zobrazených na historickém mapovém listu dnes existují pouze dvě. V místě Mlýnce jsou dodnes patrné obrysy pohraniční kasárny postavené v 50. letech, která byla rovněž později zbořena.
Add comment